"Pojďme děsit lidi," řekl partě kámošů Ozzy, několikrát souzený zlodějíček, toho času zaměstnaný na jatkách. Léto lásky bylo někde v Americe. Tady jsme na Ostrovech. Tady jsme v Birminghamu. Tady vrcholí nezaměstnanost, bezvýchodnost a válečná skepse made in Vietnam. Správná nálada, aby přišli Black Sabbath. Správná nálada, aby se zrodil heavy metal.
Ozzy je krom toho dyslektik - dohromady prostě ztracená existence. Když stahuje otce o peníze, aby měl na kapelu, ten mu říká: "Jsou dvě věci, který podla mě přicházej v úvahu: Buď vězení nebo něco extra." Tahoun všeho je jeho parťák ze školy. Tony Iommi, jehož táta je pro změnu cukrář. Tony před pár lety pracoval jako dělník u řezačky na plech a ufiknul si konečky dvou prstů na pravé ruce. Protože je levák, jsou to ty prsty, kterými má mačkat struny na hmatníku. Má je mačkat, protože hraje na kytaru. A to ho dost bolí. Přemýšlí, že by to vzdal, ale nakonec zkusí povolit struny. Geezer Bulter - to je basák a "geezer - chlapík" jeho přezdívka, od osmi let vegan, podivín a okultista - tak tenhle geezer musí podladit struny, aby to hrálo dohromady. Jamují s bubeníkem Billem Wardem, který má do nějakého strojově přesnéko bušení jak podle metronomu dál než k audienci u královny. Jamují někde v zaplivané zkušebně města, co se ještě za těch dvacet let jejich životů pořádně nevzpamatovalo z druké světové války.
Říkají si Polka Tulk, což je místní etno obchod a taky značka pudru jedné z Ozzyho sester. Pak si říkají Earth. A ve svojí vzláštní, temné a podladěné souhře pořád přes své velké a hlučné aparáty přehrávají bluesové standarty. Někde tady a nějak takhle se rodí dosud neslyšitelný zvuk. V beatnické literatuře a hipísáckém slangu se výraz heavy používal jako synonymum pro mocný, hluboký. Slovo metal odkazovalo na tvrdou náladu. Jako když skřípou kola na motorce. Spisovatel William Burroughs tak nazval návykové drogy z Uranu. Tohle se mělo stát vším. Stačilo zatemnit.
Vysraný strachy
"Jednou jsme v Birminghamu čekali, až se zase sejdem na zkoušku a v kině přes ulici dávali nějakej horor. Tony povídá: " Hele není to ujetý, že jsou lidi ochotni zaplatit vsrupný na film, ze kterýho budou vysraný strachy?" vzpomíná Ozzy v rozhovoru na videu The Tales of Ozzy Osbourne. "A tak to začalo. Napsali jsme písničku od Black Sabbath."
S tím názvem a celou pekelnou image nepřišel nikdo jiný než Geezer - jednak se tak jmenoval úspěšný italský horor a jednak byl Geezer okultista a vyznavač předního satanisty dvacátého století Aleistera Crowleyho. Ale než ho Earth přijali za svůj, ještě to chvíli trvalo. Tu chvíli, než se Iommi rozhodl vzít všechno vážně, než se rozhodl, že kapelu častým koncertováním přinutí zkoušet a že to se svými Earth - tehdy po vzoru Jethro Tull, se kterými si odskočil i na několik koncertů - někam dotáhne. Nějaké komplikace byly. Jako třeba když si mladičký Osbourne na jednu ze svých chmatáckých výprav vzal úplně prošoupané rukavice a nechal na místě činu spoustu otisků. Čas ve vězení netrávil velkým přemýšlením. Nechal si tu na prsty nekompromisně vykérovat vlastní přezdívku: Ozzy. Asi aby ji v pozdější záplavě drog a alkoholu nezapomněl.
Koncerty ale kapele, jejíž styl ještě málo kdo chápal a ocenil, přibývaly. Přelomový konec roku 1969 se blížil. A byl tu jeden problém. Na zemi totiž nebyli jediní Earth, a i když ti z Birminghamu si po klubech a díky předskakování Jethro Tull jméno pomalu ale jistě budovali, bizarním a nepříjemným situacím se nevyhnuli. Jednou si je pořadatelé spletli a - nic zlého, temného a heavy netuše - pozvali na večírek. Moc dokladů o tom už dnes neexistuje, ale asi se moc nepovedl. Konkurenční Earth totiž byli popová kapela, která hrála zhusta třeba na svatbách. A navíc už měla venku desku. Na tom mejdanu to vyšlo najevo, když tyhle čtyři špíny z Birminghamu vylezly na pódium. Tomu se už říká opravdová potřeba změnit jméno..
Zedral | 1. prosince 2009 v 19:16 |
Zajímavý článek!!!